Inspirace za plotem - Kreativ

Kreativ je tu pro každého, koho nebaví běžná šeď dnů. Například nedávno jste měli možnost soutěžit na našem Facebooku o snář z jejich dílny a další soutěže pro vás připravujeme. Mezitím si můžete přečíst odpovědi na otázky, na které nám odpovídala šéfredaktorka Zuzana Šikýřová, editorka Dagmar Skoloudová a fotografka Tereza Melicharová. Tipnete si, na jakém nejbizarnějším projektu pracovaly? V rozhovoru se to dozvíte. :-)

Co pro vás znamená kreativita?

Zuzana: „Samozřejmě mě jako první napadne slovo tvoření, ale to je jenom její malá část. Vlastně to pro nás znamená styl života. Kreativně se dá uklízet, vařit i naplánovat výlet.“

Tereza: „Je to prostě kreativní, hravý pohled na život.“

Dagmar: „Způsob, jak v sobě objevit skryté možnosti. Jak se projevit a osvobodit.“

Projevuje se to i ve vašich soukromých životech? Nebo tvoříte jen profesionálně?

Zuzana: „Samozřejmě tvoříme pořád! Každé jenom trošku jinak. Já například od té doby, co jsme připravovaly náš speciál o háčkování, nadšeně háčkuju, a moc mě baví renovace nábytku. Dagmar si, pokud vím, právě vyrábí do ložnice korálkový závěs.“

Tereza: „Klasické ruční práce mi moc nejdou, ale snažím se. Říkám si, že aspoň pobavím svědky toho mého snažení novým pojetím a nedokonalostí. Ale kreativitu si prostě nejvíc užívám při focení, to je moje láska nejen v práci, ale kdykoli. A taky jsem ještě absolvovala kurz animace, tak se snažím i v tomhle oboru. Je tam spousta možností, jak si hrát a zdokonalovat se.“

Dagmar: „No jeje! Akorát že mám dvě malé děti a ty chtějí všechno dělat se mnou. Ale užiju si navíc pletení a šití šatiček pro plyšáky a vymýšlení, z čeho udělat koleje pro mašinky z krabiček od čaje. Ten korálkový závěs, o kterém mluvila Zuz, můžu dělat jen tehdy, když už všichni ostatní spí.“

Co je nejoblíbenější kreativní technika v Česku?

Zuzana: „To je těžké říct. Největší comeback asi zažívá šití a vyšívání.“

Tereza: „Taky podle mě pletení a háčkování, ale i akvarel a krasopis.“ 

Dagmar: „Já bych přidala vytváření z přírodních materiálů, třeba věnce na dveře nebo dekorace do bytu.“

Co je vaše osobně nejoblíbenější technika?

Zuzana: „Teď je to háčkování, ale pomalu se vracím i k výšivce. Z toho, co jsem vyzkoušela nového za poslední dobu, mě nadchla tvorba korálkových náramků.“

Tereza: „Asi nejvíc mě baví vyšívání a zaujala mě technika ebru, kdy se tiskne na papír barvami z vodní hladiny.“ 

Dagmar: „Asi vyšívání a práce s korálky. Dodnes si pamatuju, jak jsem jako malá dostala od nějakých rodinných známých velkou krabici různobarevných a různotvarových korálků snížené kvality a byla jsem z ní u vytržení. Teď jsem byla ve stejném vytržení, když mi přišla krabice těch korálků na závěs.“

Jak se u vás vyvíjela kreativita? Byly jste od malička šikovné?

Zuzana: „Mě dřív šlo hlavně o výsledek, ale čím jsem starší, tím víc si užívám samotný proces tvoření. Jako malá jsem prý sice šikovná byla, ale co nebylo rychle hotové, to jsem nikdy nedokončila.“

Tereza: „No, já vlastně na šití, pletení nebo háčkování nebyla šikovná nikdy, ani jako malá, ani teď. Jsem totiž strašně netrpělivá a nadělám spoustu chyb, ale zároveň jsem urputná, tak to zkouším zas a znovu. Ale myslím, že až budu babička, tak se zklidním a půjde to. Tedy s obrovskou lupou.“

Dagmar: „Já asi celkem šikovná byla, máma mě naučila základy pletení, háčkování i šití a ve špendlení oblečků ze zbytků látek na Barbíny jsem byla celkem mistr. Teď mám tu výhodu, že v ničem nijak neprožívám nedokonalost. Když není čára rovná, tak co? Řada v dece má o oko víc? To se ztratí, jedeme dál...“

Na který projekt jste nejvíc pyšné?

Zuzana: „Asi na postupnou renovaci naší nečekaně zděděné chalupy a uháčkovaný přehoz přes postel pro dceru.“

Tereza: „Asi na preparované listy, kdy se z listů z rostlin dostane ta zelená část a zbude jen žebroví. Stálo mě to spoustu sil, času a dokonce slz, ale vyplatilo se a dodnes sklízím ohlasy, které mě dojímají. Při jejich vytváření jsem byla opět typicky zbrklá, ale i urputná. Ale z mých chyb se třeba poučili čtenáři časopisu, cestu k dobrému výsledku jsem jim tak usnadnila a tak by to mělo být. Navíc několik zarámovaných vypreparovaných listů visí na stěnách u mých známých, což je moc hezké.“

Dagmar: „Asi na všechno, co mi pochválí děti. A taky na domácí projekt 'romantická ložnice', který jsem jednou za nepřítomnosti manžela zrealizovala. Obsahuje mimo jiné nebesa v holubičí šedi, křišťálový lustr po tetě a spoustu něžné růžové v podobě peříček, třásní, kožešinkových ozdob a postříbřených růží. Vždycky jsem si něco takového přála.“

Jaký nejbizarnější projekt jste kdy zkoušely?

Zuzana: „U nás v redakci je přes takové projekty Tereza. Sice se rozčiluje, co jsme si to na ni zase vymyslely, ale když se jí to pak podaří, tak jí ten pocit závidíme. Asi nejšílenější byla ta preparace listů, co o ní mluvila.“

Tereza: „No ano, to je celkem pravda.“

Dagmar: „Já mám ráda recyklaci, tak mě vždycky fascinuje, co se dá udělat z věcí, které by byly normálně na vyhození. Nedávno jsme měli v časopise výzvu k přetvoření takových těch aluminiových mističek na kupované kočičí žrádlo, to mi přišlo bizarní, ale výsledky byly krásné.“

Kam chodíte pro inspiraci?

Zuzana: „Klasicky jako všichni na internet, ale zjišťujeme si i to, co a jak dělají v zahraničních časopisech. A milujeme výstavy, knihy a cesty, tam se toho pochytí také hodně.“ 

Tereza: „Taky prohrabáváme sociální sítě.“

Dagmar: „A knihy o dějinách umění, na tom dost ulítávám. Studovat na nějaké škole to už asi nikdy nebudu, ale strašně mě to baví.“

Máte nějaký tajný tip, jak kreativitu podporovat?

Zuzana: „Koukat se kolem sebe, nejet na 'autopilota'. Zkoušet nové věci a znovu v sobě objevit zvídavost.“

Tereza: „Použít soustředěnost, vytrvalost, nadhled, nadšení dítěte.“

Dagmar: „Nebát se ničeho. Co se jako stane, když něco zkazíte? Jít do každého kurzu, který vás zaujme, zkusit všechno, co by se vám mohlo líbit.“