Rozhovor o Art Clay tvorbě s Alenou Štukavcovou Doležalovou

Medailonek: 

Ke šperkařině jsem se dostala klikatou cestou, prošla několik vysokých uměleckých škol a po promoci jsem se z Prahy odstěhovala s rodinou do Jablonce nad Nisou, kde žijeme už od roku 2007. Uměleckému šperku se věnuji zhruba patnáct let, pracuji s drahými i obecnými kovy, kameny, dřevem a experimentuji s netradičními materiály. Kameny si z velké části sbírám a zpracovávám sama a ke kolekci “Lesem”, zaměřené na glyptiku z místních kamenů s přírodní tématikou, jsem získala certifikát “Regionální produkt Jizerské hory”.  V současnosti zpracovávám autorskou kolekci “Hefaistos” pro umělecké kovářství téhož jména, kde s Janou Veselou také vedeme kurzy práce s ACS. Vedu momentálně nomádský život stále na cestě mezi Prahou a Jabloncem. Umělecké profese si vybraly také mé tři děti - Eliška, Vojta a Prokop.

Pokud vás zajímá má práce, můžete nahlédnout do portfolia na alenastukavcova.com >>>

Co Vás přivedlo k tvoření s Art Clay?

Ne “co”, ale “kdo”. K práci s ACS mě přivedla Jana Veselá, která mě tuto techniku naučila používat. Nejsem pracovně zaměřená jen na ACS, používám převážně klasické zlatnické techniky. S Janou jsem se seznámila už jako aktivní šperkařka a rozšíření obzorů, jaké mi nabídla, se rozhodně odmítnout nedalo.

Jak dlouho pracujete s Art Clay?

To přesně nevím. Pět let, možná šest.

Co nebo kdo je pro vás v tvorbě inspirací?

V ACS určitě Jana Veselá. Nikoho lepšího v oboru v Čechách nenajdete. A pokud jde o uměleckou inspiraci? Je toho spousta. Filmová tvorba Akiry Kurosawy, filmy, přednášky a eseje Andreje Tarkovského, práce Paula Stametse, Merlina Sheldrakea, nádherné fotografie a timelapsy Stephena Axforda, veškerá práce Patricka Blanca, dvacátá léta, mech, plíseň, bronzové rostliny Rudolfa Kedla, Monte Roraima, urbex, staré přírodovědné knihy, mnohonožky, rozpraskané chodníky a zapomenuté omlácené fasády, sci-fi, mytologie, modrá hodina, smrt,  historie, hmyz, astrobiologie… stačí se dívat okolo. Spíš je pak problém se před inspirací zavřít a začít pracovat.

Berete šperk spíš jako umělecký objekt nebo doplněk, co by se měl nosit?

Jsem umělec s mnohostranným vzděláním. Knižní grafika, ilustrace, sochařina, koncept, divadelní antropologie, scénografie loutkového divadla. Šperk jsem si vybrala jako definitivní řešení proto, že se v něm všechno toto propojuje a nachází praktický smysl. Mé šperky se nosí. Myslím na to, aby se nosily dobře a pohodlně. Nejsou to ale běžné módní doplňky a lidé, kteří je vlastní, hodně přemýšlí o tom, co si na sebe vezmou a hlavně proč. Dělit šperk na umělecký objekt a nebo módní doplněk je hodně hrubé a nepřesné. Je to prostředek komunikace a sebevyjádření. Dávám tím najevo, za koho se považuji a jak přemýšlím. Šperk musí být spoluhráč a ne konkurent, tak jeho výběr souvisí se sebeuvědoměním. Na druhou stranu, šperk, vytvořený jako nenositelný umělecký artefakt už není šperkem a musí obstát v konkurenci plastik a objektů. Je to jako v loutkařině: “Loutka se stává loutkou až v rukách herce.” A tak to vidím i jako šperkařka ve svém oboru. Šperk je šperkem až ve chvíli, kdy je nošen.

Jaký je Váš nejoblíbenější šperk?

Mnou vyrobený? Těžko říct. Mám prsten, který mi už půl roku cestuje po Irsku a hezky řečeno, tu a tam pošle čumkartu. Právě se dožaduje jízdenky domů a až se vrátí, budeme se tu na sebe zubit, dokud nevymyslím, co s ním. Nevím, jaký bude osud prstenu, který se právě culí na diváky v Tokiu. Měl zůstat prostým vyjádřením bez příkras a doufám, že u toho zůstane. Pak si ho asi oblíbím. Oblíbené máme něco, k čemu se můžeme vracet. To nemám. Mám ráda šperky, co si rychle našly své místo a dělají svoji práci. Takže asi všechny, které jsou nošeny a milovány.

Jaké máte tvořivé plány do budoucna?

Uklidit binec v koupelně, vyrobit dřevěný meč pro syna své kamarádky, vyplít květináče na střeše a zapracovat na výstavách v Praze a Ženevě, které máme s Janou Veselou do konce roku před sebou.

Co byste poradila všem, kteří chtějí Art Clay zkusit?

Trpělivost. A vyplatí se investovat do kurzu, kde se naučíte, jak s materiálem zacházet beze ztrát a hlavně, jak se ho přestat bát. Ono to není úplně lehké, držet prvně v ruce kousíček hlíny, co stojí majlant. Pamatuji si to u sebe, tu posvátnou a zcela zbytečnou hrůzu. S vedením je to mnohem snazší. A ještě něco, co omílám pořád dokola. Zapomeňte na Pinterest, TikTok, Fler a Instagram. Vaše paměť a vaše sny jsou mnohem cennější. Nedevalvujte svoji práci kopírováním.

Budeme rádi, když se s námi i vy podělíte o výsledky své Art Clay tvorby buď na našem Facebooku nebo na Instagramu. Značka #inspiraceodmanumi