Blog Modelovací kovy Rozhovory Úterý, 25. červenec 2023
Přečtěte si rozhovor s Alenou Štukavcovou Doležalovou, vítězkou soutěže The International Silver Accessories Contest 2023 v kategorii tvorby prstenů. Povídali jsme si o tom, kde bere inspiraci pro svou tvorbu, jaký je její nejoblíbenější šperk i o tom, co by doporučila těm, kteří chtějí s tvořením s Art Clay začít.
Ke šperkařině jsem se dostala klikatou cestou, prošla několik vysokých uměleckých škol a po promoci jsem se z Prahy odstěhovala s rodinou do Jablonce nad Nisou, kde žijeme už od roku 2007. Uměleckému šperku se věnuji zhruba patnáct let, pracuji s drahými i obecnými kovy, kameny, dřevem a experimentuji s netradičními materiály. Kameny si z velké části sbírám a zpracovávám sama a ke kolekci “Lesem”, zaměřené na glyptiku z místních kamenů s přírodní tématikou, jsem získala certifikát “Regionální produkt Jizerské hory”. V současnosti zpracovávám autorskou kolekci “Hefaistos” pro umělecké kovářství téhož jména, kde s Janou Veselou také vedeme kurzy práce s ACS. Vedu momentálně nomádský život stále na cestě mezi Prahou a Jabloncem. Umělecké profese si vybraly také mé tři děti - Eliška, Vojta a Prokop.
Pokud vás zajímá má práce, můžete nahlédnout do portfolia na alenastukavcova.com >>>
Ne “co”, ale “kdo”. K práci s ACS mě přivedla Jana Veselá, která mě tuto techniku naučila používat. Nejsem pracovně zaměřená jen na ACS, používám převážně klasické zlatnické techniky. S Janou jsem se seznámila už jako aktivní šperkařka a rozšíření obzorů, jaké mi nabídla, se rozhodně odmítnout nedalo.
To přesně nevím. Pět let, možná šest.
V ACS určitě Jana Veselá. Nikoho lepšího v oboru v Čechách nenajdete. A pokud jde o uměleckou inspiraci? Je toho spousta. Filmová tvorba Akiry Kurosawy, filmy, přednášky a eseje Andreje Tarkovského, práce Paula Stametse, Merlina Sheldrakea, nádherné fotografie a timelapsy Stephena Axforda, veškerá práce Patricka Blanca, dvacátá léta, mech, plíseň, bronzové rostliny Rudolfa Kedla, Monte Roraima, urbex, staré přírodovědné knihy, mnohonožky, rozpraskané chodníky a zapomenuté omlácené fasády, sci-fi, mytologie, modrá hodina, smrt, historie, hmyz, astrobiologie… stačí se dívat okolo. Spíš je pak problém se před inspirací zavřít a začít pracovat.
Jsem umělec s mnohostranným vzděláním. Knižní grafika, ilustrace, sochařina, koncept, divadelní antropologie, scénografie loutkového divadla. Šperk jsem si vybrala jako definitivní řešení proto, že se v něm všechno toto propojuje a nachází praktický smysl. Mé šperky se nosí. Myslím na to, aby se nosily dobře a pohodlně. Nejsou to ale běžné módní doplňky a lidé, kteří je vlastní, hodně přemýšlí o tom, co si na sebe vezmou a hlavně proč. Dělit šperk na umělecký objekt a nebo módní doplněk je hodně hrubé a nepřesné. Je to prostředek komunikace a sebevyjádření. Dávám tím najevo, za koho se považuji a jak přemýšlím. Šperk musí být spoluhráč a ne konkurent, tak jeho výběr souvisí se sebeuvědoměním. Na druhou stranu, šperk, vytvořený jako nenositelný umělecký artefakt už není šperkem a musí obstát v konkurenci plastik a objektů. Je to jako v loutkařině: “Loutka se stává loutkou až v rukách herce.” A tak to vidím i jako šperkařka ve svém oboru. Šperk je šperkem až ve chvíli, kdy je nošen.
Mnou vyrobený? Těžko říct. Mám prsten, který mi už půl roku cestuje po Irsku a hezky řečeno, tu a tam pošle čumkartu. Právě se dožaduje jízdenky domů a až se vrátí, budeme se tu na sebe zubit, dokud nevymyslím, co s ním. Nevím, jaký bude osud prstenu, který se právě culí na diváky v Tokiu. Měl zůstat prostým vyjádřením bez příkras a doufám, že u toho zůstane. Pak si ho asi oblíbím. Oblíbené máme něco, k čemu se můžeme vracet. To nemám. Mám ráda šperky, co si rychle našly své místo a dělají svoji práci. Takže asi všechny, které jsou nošeny a milovány.
Uklidit binec v koupelně, vyrobit dřevěný meč pro syna své kamarádky, vyplít květináče na střeše a zapracovat na výstavách v Praze a Ženevě, které máme s Janou Veselou do konce roku před sebou.
Trpělivost. A vyplatí se investovat do kurzu, kde se naučíte, jak s materiálem zacházet beze ztrát a hlavně, jak se ho přestat bát. Ono to není úplně lehké, držet prvně v ruce kousíček hlíny, co stojí majlant. Pamatuji si to u sebe, tu posvátnou a zcela zbytečnou hrůzu. S vedením je to mnohem snazší. A ještě něco, co omílám pořád dokola. Zapomeňte na Pinterest, TikTok, Fler a Instagram. Vaše paměť a vaše sny jsou mnohem cennější. Nedevalvujte svoji práci kopírováním.
Budeme rádi, když se s námi i vy podělíte o výsledky své Art Clay tvorby buď na našem Facebooku nebo na Instagramu. Značka #inspiraceodmanumi