Jak na finální povrchové úpravy šperku z Art Clay Silver

Kartáčování

Vypálený kousek stříbra vypadá skoro stejně jako před pálením. Je zářivě bílý a matný. Jako stříbro zatím vůbec nevypadá. Potom přichází asi nejhezčí okamžik celé práce – kartáčování. Při něm totiž vykouknou první záblesky třpytivého kovu. Bílý povrch odstraníme kovovým kartáčem, jak nejlépe to jde. Dáváme přitom pozor, ostré štětiny mohou popíchat a poškrábat ruce. Do těžko dostupných míst se dostaneme tužkovým kartáčkem z oceli nebo plastových vláken. V nouzi pomůže zubní kartáček s tvrdými štětinkami. Pokud se nám při vypalování šperk trochu prohnul, vložíme ho mezi kůži nebo papír a lehce poklepáváme kladívkem, dokud se nenarovná.

Broušení

Potom začínáme s opracováním povrchu celého šperku. Opilujeme ostré hrany diamantovým pilníkem, zabrousíme nerovnosti (na větší budeme potřebovat hrubší pilník) a osmirkujeme. Používáme běžné smirkové papíry od drsnějších až po ty nejjemnější. U šperků dobře ohlazených už před vypálením nám bude stačit brusný hranol se čtyřmi stranami, kde postupujeme od hrubší až po zvlášť jemnou stranu. Postupně se dopracujeme až k hladkému povrchu se zrcadlovým leskem.

Jako poslední přichází na řadu hladítko. Jím na plocho (ne špicí) opatrně leštíme hrany, místa kolem kamenů a nakonec i větší plochy. Materiál se stlačí a má vysoký lesk. Používáme ocelová hladítka, achátové kameny a velkou službu udělá i pletací jehlice, která může nahradit dražší vybavení.

Leštění

Často se snažíme o vysoký lesk, a nejde nám to. Předejít tomu můžeme precizním opracováním před vypálením. Pokud už máme vypáleno, nastoupí spíš hrubší síla, smirkový papír nebo – ještě lépe – brusné houbičky. Smirkujeme poměrně velkou silou, po malých ploškách, není třeba se bát, dobře vypálený šperk to vydrží. Hrubost smirku je 320–600. Po půl minutě uslyšíte jiný zvuk, to je znamení, že přejdeme k jemnějšímu smirku (800–1000). Nakonec doleštíme zvlášť jemnou houbičkou nebo smirkem (1200–1500). Po této fázi bude povrch vypadat tak trochu jako hedvábí. To je okamžik, kdy se pustíme do práce s lešticím hadříkem na stříbro. Nahradit ho může bavlněná látka se stříbrnou leštěnkou. Leštíme tak dlouho, dokud se neobjeví zrcadlový lesk. Někdy to může trvat i několik minut. Chce to trpělivost.

Patinování

Dobře vyleštěný šperk patinujeme v roztoku sirných jater. Ta koupíme buď tekutá, nebo v hrudkách, které si rozpustíme v hodně teplé (ne vroucí) vodě. Způsobují oxidaci stříbra a dodají mu starožitný nádech. Zvýrazní motivy a strukturu povrchu.

Do malé nádobky s horkou vodou kápneme dvě tři kapky sirných jater (dvě hrudky velké jako hlavička od sirek) a rozmícháme. Očištěný a dobře odmaštěný šperk pinzetou ponoříme do roztoku. Připravme se na to, že tekutina silně páchne po sirovodíku, tedy jako zkažená vajíčka. Dobré je intenzívně větrat. Šperk necháme v tekutině tak dlouho, dokud nezačne mít tu správnou barvu, které jsme chtěli dosáhnout. tedy plus minus minutu. V patině stříbro postupně mění barvy. Od žluté přes fialovou, modrou až po hnědou a černou. Pokud se vám líbí ty přechodové odstíny, můžete šperk vytáhnout. Barva ale po určité době zčerná, není stálá.

Po patinování stříbro důkladně opláchneme v mýdlovém roztoku a pod tekoucí vodou. Osušíme a šperk znovu očistíme nejjemnějším smirkem tak, abychom nesetřeli barvu ve vnitřních linkách a motivech. Nakonec přeleštíme hadříkem do zrcadlového lesku.

Pozor, na šperky před a po patinování používáme jinou sadu smirků a houbiček, abychom si do budoucna nepřenášeli barvu patiny na další šperky, které nebudeme chtít zabarvit.

Často se na kurzech setkávám s otázkou, proč leštíme dvakrát, jestli nestačí přebroušení a leštění až po patinování. Bohužel nestačí. Právě tím leštěním „před“ se v materiálu laicky řečeno uzavřou póry a částečky stříbra se k sobě víc přiblíží. Tím se zamezí pronikání patiny do míst, kde ji mít nechceme. Místa se zrcadlovým leskem tak zůstanou neporušená a hladká. Pokud bychom to neudělali, mohly by se nám právě v místech s vysokým leskem objevit černé pavučinky, stopy po patině i tam, kde ji mít nechceme.

Rada: Nelíbí se vám šperk s patinou a je vám líto, že jste ho obarvili? Nic se neděje, stačí znovu vypálit a přeleštit. Patina zmizí.

Tipy na závěr

Všechny kroky při broušení si můžeme usnadnit elektrickými nástroji, bruskou a frézkou. Můžeme použít lešticí kotoučky a ušetřit spoustu času. Nicméně – a to může být velmi subjektivní – mám pocit, že ručně se mi daří dosáhnout vyššího lesku a lepšího opracování. Ideální je kombinace obojího. Připravit si šperky s elektrickými pomocníky a doleštit ručně. Já sama dnes používám převážně jeden – lešticí buben s ocelovými tělísky. A to ještě jen u tvarů, které jsou pevné – tedy určitě ne filigrán nebo šperky z papírového stříbra. V bubnu se šperky vytvrdí a dobře očistí. Pak přichází na řadu ruční práce – leštění smirky a hadříkem.