Základní techniky práce s modelovacími kovy

Čas, kdy je naše hlína krásně vláčná a optimálně zpracovatelná. Můžeme si ji donekonečna zvlhčovat a upravovat, ale ta prvotní konzistence bývá ideální. Proto je dobré vědět dopředu, co budeme dělat. Přemýšlení nad rozbalenou hlínou s sebou nese prasklinky a ztrátu pružnosti. 

Modelování

Hlínu modelujeme prsty, měli bychom si ruce zvláčnit kapkou olivového oleje. Olivový olej nebo vazelínu používáme i na pracovní plochu, aby se hlína nelepila k podkladu. Jde o malé množství – kapičku, kterou dobře rozetřeme ubrouskem. Není nutné, aby pracovní plocha „plavala“. Pro vykreslení tvarů a vlastní modelování detailů použijeme některé z nástrojů, jako jsou hladítka, špejle, vykrajovátka, skalpel nebo nožík.

Při vytváření plátků je ideální mírou počet karet, mezi kterými válíme hmotu válečkem nebo trubičkou. Minimum jsou tři karty. Pokud chceme mít výraznější profil, hlubší reliéf, úměrně zvyšujeme tloušťku počtem karet. Jde o běžné hrací karty. Jen by měly být nové, aby byly stejně silné a mohly fungovat jako měřítko. K dispozici jsou i měrné plastové pásky o síle 0,5, 1 a 1,5 mm nebo třeba papírové. 

Pokud hlína praská v okrajích, znamená to, že schne a jsou dvě možnosti. Můžeme ji zvlhčit a znovu rozválet. Nebo oříznout a po usušení obrousit okraje podle potřeby. 

Zvlhčování ACS hmoty

Jestliže hlína praská v okrajích a hůř se tvaruje, zvlhčíme ji. Vyválíme tuhnoucí hlínu na tenký plátek a potřeme štětcem vodou. Navlhčenou hlínu zabalíme jako palačinku a vložíme do potravinové fólie. Důkladně promícháme. Pokud je hlína naopak moc vlhká, necháme ji několik hodin v potravinové fólii, až mírně ztuhne. Jestliže je hlína úplně ztvrdlá, rozdrtíme ji na prášek, pomalu přimícháváme vodu, až se vytvoří vláčná hmota nebo kaše. Nebo večer vhodíme do malé nádobky s vodou a ráno máme připravenou pastu na natírání, lepení a opravy.

Práce s pastou

Pokud chceme zpracovat členitý šperk, můžeme to udělat rovnou, jako sochař, nebo pospojovat suché polotovary k sobě. K lepení používáme ACS pastu, kterou můžeme koupit hotovou, nebo si ji namícháme sami – z kousku hlíny, ke které přidáme vodu a rozmícháme na kašičku. Řídkou kašičkou retušujeme a uhlazujeme detaily, hustší lepíme a spojujeme kousky k sobě. Je to podobné jako v keramice, kde lepíme tzv. šlikrem. 

Pokud chceme udělat větší a objemnější kousky, je lepší je vytvořit duté. Ze dvou půlek, které spojíme kašičkou nebo pastou. Jako příklad – pokud chceme udělat kuličku, kulatý korálek, potřebovali bychom na to zbytečně velké množství hmoty. Nejenže by se to prodražilo, ale šperk by byl i poměrně těžký. Navíc je tu riziko popraskání, pokud není materiál dokonale proschlý. 

Hádkové

Další možností, jak pracovat s modelovacím stříbrem, je technika, které pracovně říkám „hádkování“. Plochou destičkou, krabičkou nebo víčkem z plastu vyválíme dlouhé tenké hádky, které zespodu (z rubové strany) spojujeme plátkem hlíny nebo štětcem pastou. S hádky můžeme vytvořit jemné struktury, kontury a motivy. Pracujeme s měkkým materiálem, který se snadno stáčí do vlnek a oblých křivek. Hádky můžeme olemovat okraje šperku, kameny, natavené sklo (fusing) nebo předvypálené porcelánové destičky. Z pevnějších hadů si připravíme úchyty, očka, zapínání... Klíčové je pracovat s vláčným materiálem, který se neláme, nepraská a nedrolí. Pokud začne praskat, je dobré ho znovu zvlhčit. Raději začít úplně od začátku, aby povrch a struktura byly hladké, bez trhlinek. Válíme na nepřilnavé ploše, kterou jsme lehce ošetřili olivovým olejem. Hádky mezi sebou a k podkladu lepíme hustou pastou ACS.

Práce se stříkačkou

Hlína ve stříkačce má jemnou konzistenci a prochází plastovými hroty. Někdy to jde trochu ztuha, počítejme s tím, že do toho musíme dát trochu síly. Vytváří linku na ploše z hlíny nebo jemné nitky při přípravě dutých tvarů. Stříkačku mám moc ráda, je to skutečně multifunkční nástroj. Pasta ve stříkačce totiž pomáhá při opravách, jejím hrotem můžeme psát, dělat linky pro komůrkový smalt, zpevnit okraje, kreslit struktury na ploše a hlavně vytvářet duté tvary. Důležité je si zpevnit ruku, podložit si ji, aby linka, kterou vedeme – zejména na ploše – byla pravidelná a stejnoměrná. Hrot máme ve vzduchu a nitku jakoby táhneme a ze vzduchu pokládáme. Nikdy nejedeme hrotem po podkladu, tvar linky by se poškodil a zploštil. Lehce položená zůstane krásně kulatá. Pokud pracujeme na ploše z hlíny ACS, můžeme ji trochu zvlhčit štětcem, aby se oba materiály snáz spojily. Se začátkem a koncem linky si pomůžeme tím, že se hrotem opřeme zlehka o podklad. Po dokreslení motivu nebo vytvoření kouličky či jiného tvaru povrch lehce uhladíme poťukáním štětcem, aby z něho nevyčnívaly bodlinky a ostré tvary.

Tloušťku vlákna volíme podle barvy hrotu. Modrý a růžový jsou tenoučké jako pavučina, zelený nebo šedý jsou silnější a vytvářejí robustnější tahy. Hlína v hrotu snadno vysychá. Je proto potřeba postavit stříkačku do nádobky s vodou pokaždé, když přerušíme práci. Pokud chceme uchovat stříkačku delší dobu, dáme ji do uzavíratelné sklenice s trochou vody, třeba do vysoké a úzké skleničky od oliv. Vydrží tak i několik měsíců, jen občas hlídáme hladinu vody, aby se neodpařila příliš a hrot „nezůstal na suchu“.

Linkami si můžeme vytvořit i síť vláken pro komůrkový smalt. Na připravený, do hladka vyválený podklad, opravdu jen lehce zvlhčený štětcem, nanášíme kresbu – linky. Vytváříme jemné buňky, které budeme po vypálení plnit smalty. Důležité je, aby stěny těchto buněk dobře přiléhaly k podkladu. Pokud se někde nadzdvihnou nebo je pod nimi vzduchová bublinka, vyplníme mezírky štětcem pastou ACS, aby nám později rozžhavený smalt neutíkal, kam nemá. Po vypálení a opracování máme perfektní základ pro práci se smaltem.