Blog Modelovací kovy a smaltování Pondělí, 5. září 2022
Základní kroky jsou velmi podobné, ať už jde o hlínu, pastu, nebo stříkačku. Než se pustíme do práce, měli bychom mít připravenou jednoduchou kresbu toho, co chceme vytvořit. Nejde o omezování kreativity a fantazie, ale o pragmatickou zkušenost. Ve chvíli, kdy rozbalíme balíček s materiálem, začíná ubíhat čas.
U práce s modelovacími kovy platí jedno důležité pravidlo: jakmile otevřete balení, začíná vám běžet čas. Materiál totiž postupně ztrácí vlhkost a jeho vlastnosti se mění. Právě proto se vyplatí mít předem jasno v tom, co budete tvořit a jaký bude postup. Pokud si nejste jistí, doporučujeme začít tím, že si zjistíte základní principy fungování modelovacích kovů, například v našem článku Co jsou to modelovací kovy.
Pro práci s modelovacími kovy je vždy důležité mít plán. Nemusí jít o nic složitého, často stačí rychlý náčrt na papír, kde si rozmyslíte tvar, velikost i detaily. Díky tomu se při samotné práci nezdržujete rozhodováním a můžete se plně soustředit na modelování.
Pokud máte plán a víte, kdy budete válet, kdy tvarovat, kdy spojovat části nebo přidávat detaily, výrazně snížíte riziko chyb a práce bude plynulejší. To platí jak pro jednoduché tvary, tak i pro složitější designy. Plán vám šetří nejen čas, ale i materiál.
Bez plánu se snadno dostanete do situace, kdy ACS hlína praská, vysychá, lepí se nebo ztrácí tvárnost jen proto, že s ní pracujete příliš dlouho. Materiál má totiž omezenou dobu, kdy je ideálně vláčný – a právě tu je potřeba využít efektivně. Proto si předem připravte nejen návrh, ale i pracovní prostředí a všechny pomůcky.
Než začnete s modelováním, je důležité správně připravit ruce i pracovní plochu. modelovací hlína se snadno lepí, proto je vhodné použít malé množství separátoru – na modelovací stříbro můžete použít například olivového oleje nebo jemnou vazelínu. Stačí opravdu minimální množství, které lehce rozetřete ubrouskem na prsty i podložku. Povrch by měl být hladký, ale rozhodně nesmí „plavat“, jinak by se hmota špatně ovládala a ztrácela tvar. Pracujte ideálně na pevné a hladké podložce, která zajistí stabilitu při válení i tvarování.
Jedním ze základních umů je ovládnout schopnost toho, jak válet ACS hlínu na správnou tloušťku. K tomu se nejčastěji používá jednoduchý, ale velmi efektivní pomocník – hrací karty. Ty slouží jako distanční podložky, které zajistí rovnoměrnou tloušťku materiálu po celé ploše.
Obvykle se používají minimálně 3 karty na každé straně, ale počet můžete upravit podle požadované tloušťky. Pokud si nejste jistí, kolik karet na válení modelovacího stříbra zvolit, začněte raději silnější vrstvou a případně ubírejte. Alternativou ke kartám jsou plastové distanční pásky, které umožňují ještě přesnější kontrolu.
Pro válení použijte kvalitní váleček, který zajistí hladký povrch bez nerovností. Rovnoměrná tloušťka je klíčová pro správné schnutí i výpal.
Při modelování detailů využijete různé modelovací nástroje a pomůcky, které vám umožní přesnou práci i jemné úpravy. Hladítka slouží k uhlazení povrchu a odstranění otisků prstů, špejle a špachtle využijete pro tvarování detailů nebo vytváření struktur či oček a tunýlků. Vykrajovátka pomohou s rychlým a přesným vyřezáním tvarů, zatímco skalpel nebo nožík využijete pro jemné a přesné ořezy a úpravy hran.
Pro zajímavé povrchy můžete použít také textury, které dodají šperku originální vzhled. Správná kombinace nástrojů vám umožní posunout vaši práci s modelovacími kovy na vyšší úroveň a dosáhnout ještě profesionálnějšího výsledku.
Důležité je hlínu nenechávat volně na vzduchu, aby nevyschla příliš rychle. Ideální stav je, když je hmota pružná, nelepí se a dobře reaguje na tlak. Správná konzistence výrazně ovlivňuje kvalitu výsledku i komfort při práci. Co ale dělat, když hmota není v ideální konzistenci?
Jedním z nejčastějších problémů při práci s metal clay je situace, kdy ACS hlína praská, drolí se nebo naopak ztrácí pevnost. Správné zvlhčování je proto klíčovou součástí toho, jak pracovat s ACS hlínou a jak ji udržet v ideálním stavu po celou dobu práce. Dobrou zprávou je, že ve většině případů lze hmotu snadno zachránit!
Pokud hmota vysychá a začíná praskat, je potřeba ji znovu zvlhčit. Nejprve ji rozválejte na tenký plátek, aby se vlhkost dostala rovnoměrně do celé struktury. Poté ji lehce potřete vodou – ideálně pomocí štětce, aby nedošlo k přemokření.
Následně plátek srolujte jako „palačinku“, zabalte do potravinové fólie a nechte chvíli odpočinout. Poté hmotu znovu propracujte v prstech, dokud nezíská původní vláčnost. Tento postup je základní odpovědí na otázku jak zvlhčit ACS hlínu a funguje ve většině případů.
Tip: Pokud hlína praská jen v okrajích jsou dvě možnosti, jak situaci zachránit. Můžeme ji zvlhčit a znovu rozválet - jak je popsáno výše. Nebo můžeme okraje oříznout a po usušení je obrousit podle potřeby.
Někdy se může stát opak – hmota je příliš měkká, lepí se a špatně drží tvar. V takovém případě ji nechte zabalenou v potravinové fólii „odpočinout“, aby přebytečná vlhkost částečně odešla a hmota opět mírně ztuhla.
Pokud hlína zcela vyschne a už ji nelze zpracovat, stále ji nemusíte vyhazovat. Můžete ji rozdrtit na jemný prášek a postupně do něj přimíchávat vodu, dokud nevznikne vláčná hmota nebo kaše.
Ještě jednodušší varianta je vložit suché kousky do malé nádobky s vodou a nechat je přes noc nasáknout. Ráno získáte použitelnou hmotu, kterou lze využít jako ACS pastu. Jak ji použít? Například pro natírání, lepení, opravy nebo doplnění detailů. Díky tomu zužitkujete i zbytky materiálu a nic nepřijde nazmar.

Pokud chceme zpracovat členitý šperk, můžeme to udělat rovnou, jako sochař, nebo pospojovat suché polotovary k sobě. K lepení používáme ACS pastu, kterou můžeme koupit hotovou, nebo si ji namícháme sami – z kousku hlíny, ke které přidáme vodu a rozmícháme na kašičku. Řídkou kašičkou retušujeme a uhlazujeme detaily, hustší lepíme a spojujeme kousky k sobě. Je to podobné jako v keramice, kde lepíme tzv. šlikrem.
Pokud chceme udělat větší a objemnější kousky, je lepší je vytvořit duté. Ze dvou půlek, které spojíme kašičkou nebo pastou. Jako příklad – pokud chceme udělat kuličku, kulatý korálek, potřebovali bychom na to zbytečně velké množství hmoty. Nejenže by se to prodražilo, ale šperk by byl i poměrně těžký. Navíc je tu riziko popraskání, pokud není materiál dokonale proschlý.
Další možností, jak pracovat s modelovacím stříbrem, je technika, které pracovně říkám „hádkování“. Plochou destičkou, krabičkou nebo víčkem z plastu vyválíme dlouhé tenké hádky, které zespodu (z rubové strany) spojujeme plátkem hlíny nebo štětcem pastou. S hádky můžeme vytvořit jemné struktury, kontury a motivy. Pracujeme s měkkým materiálem, který se snadno stáčí do vlnek a oblých křivek. Hádky můžeme olemovat okraje šperku, kameny, natavené sklo (fusing) nebo předvypálené porcelánové destičky. Z pevnějších hadů si připravíme úchyty, očka, zapínání... Klíčové je pracovat s vláčným materiálem, který se neláme, nepraská a nedrolí. Pokud začne praskat, je dobré ho znovu zvlhčit. Raději začít úplně od začátku, aby povrch a struktura byly hladké, bez trhlinek. Válíme na nepřilnavé ploše, kterou jsme lehce ošetřili olivovým olejem. Hádky mezi sebou a k podkladu lepíme hustou pastou ACS.
Hlína ve stříkačce má jemnou konzistenci a prochází plastovými hroty. Někdy to jde trochu ztuha, počítejme s tím, že do toho musíme dát trochu síly. Vytváří linku na ploše z hlíny nebo jemné nitky při přípravě dutých tvarů. Stříkačku mám moc ráda, je to skutečně multifunkční nástroj. Pasta ve stříkačce totiž pomáhá při opravách, jejím hrotem můžeme psát, dělat linky pro komůrkový smalt, zpevnit okraje, kreslit struktury na ploše a hlavně vytvářet duté tvary. Důležité je si zpevnit ruku, podložit si ji, aby linka, kterou vedeme – zejména na ploše – byla pravidelná a stejnoměrná. Hrot máme ve vzduchu a nitku jakoby táhneme a ze vzduchu pokládáme. Nikdy nejedeme hrotem po podkladu, tvar linky by se poškodil a zploštil. Lehce položená zůstane krásně kulatá. Pokud pracujeme na ploše z hlíny ACS, můžeme ji trochu zvlhčit štětcem, aby se oba materiály snáz spojily. Se začátkem a koncem linky si pomůžeme tím, že se hrotem opřeme zlehka o podklad. Po dokreslení motivu nebo vytvoření kouličky či jiného tvaru povrch lehce uhladíme poťukáním štětcem, aby z něho nevyčnívaly bodlinky a ostré tvary.

Tloušťku vlákna volíme podle barvy hrotu. Modrý a růžový jsou tenoučké jako pavučina, zelený nebo šedý jsou silnější a vytvářejí robustnější tahy. Hlína v hrotu snadno vysychá. Je proto potřeba postavit stříkačku do nádobky s vodou pokaždé, když přerušíme práci. Pokud chceme uchovat stříkačku delší dobu, dáme ji do uzavíratelné sklenice s trochou vody, třeba do vysoké a úzké skleničky od oliv. Vydrží tak i několik měsíců, jen občas hlídáme hladinu vody, aby se neodpařila příliš a hrot „nezůstal na suchu“.
Linkami si můžeme vytvořit i síť vláken pro komůrkový smalt. Na připravený, do hladka vyválený podklad, opravdu jen lehce zvlhčený štětcem, nanášíme kresbu – linky. Vytváříme jemné buňky, které budeme po vypálení plnit smalty. Důležité je, aby stěny těchto buněk dobře přiléhaly k podkladu. Pokud se někde nadzdvihnou nebo je pod nimi vzduchová bublinka, vyplníme mezírky štětcem pastou ACS, aby nám později rozžhavený smalt neutíkal, kam nemá. Po vypálení a opracování máme perfektní základ pro práci se smaltem.
Pokud vás zajímají další články o práci s modelovacími kovy, najdete je na našem blogu pod štítkem Modelovací kovy a smaltování.
Inspiraci, tipy, nejčastěji kladené otázky i materiál přehledně rozdělený do kategorií najdete v našem rozcestníku Vše pro modelovací kovy.
Pokud vás ale zajímá přímo materiál, nejspíše se budete chtít vydat přímo do kategorie Modelovací kovy a příslušenství, kde najdete širokou nabídku nejen základních hmot a pomůcek, ale také trouby na vypalování nebo třeba knihy s touto tématikou.
Mohou se vám hodit také další bižuterní komponenty nebo pro stříbrné šperky spíše stříbrné komponenty jako jsou řetízky, spojovací kroužky nebo třeba ketlovací jehly.
Budeme rádi, když se s námi podělíte o výsledky své tvorby. Buď na našem Facebooku, nebo na Instagramu.